Cítila jsem objetí, lásku i teplo
Můj křest se odehrál 29. dubna 2001 v kapli sv. Václava v mé rodné vsi. Zde jsem zároveň přijala biřmování a také první svaté přijímáni. Je to téměř 10 let. Byla jsem pokřtěna krátce po svých 18. narozeninách. Bylo to mé samostatné rozhodnutí. Byla ten den křtěna tři děvčata. Křest a ostatní svátosti jsme měly přijmout o Velikonocích, ale úraz oka jedné z nás vše odložil. Čekání na přijetí do církve a patření ke Kristu bylo dlouhé. Dalo by se to přirovnat asi k nedočkavosti dětí, které se strašně těší na dárky o Vánocích, ale zvonek nezvoní a nezvoní.
Pokud si pamatuji, nikdo z naší rodiny nevěří v Boha. Tedy tak se všichni prezentují. Pravděpodobně mě ovlivnily již v mém dětství řádové sestry, které nejdříve s námi bydlely v panelovém domě, a maminka s nimi pracovala v ústavu sociální péče. Sestry na mě velmi působily, neboť se mi později vybavovalo hodně příběhů z bible, aniž bych ji kdy četla. Ve svých dvanácti nebo třinácti letech jsem ve sklepě našla starou modlitební knížku. O pár let později mi sestra Kamila nabídla, že dvě děvčata k ní chodí studovat historii Písma a jestli bych také nechtěla chodit a že toto studium může být zakončeno křtem. Byla jsem nadšena. Rok jsem každému, kdo šel k svatému přijímání, záviděla a nemohla se dočkat, až budu moci sama předstoupit před Boha a přijímat. Touha po Kristu a potom, aby se u mě navždy v srdci zabydlel, byla velice silná. Přišel čas křtu. Z rodiny nikdo nepřišel. Kmotru jsem moc neznala, vybraly mi ji řádové sestry. Ale přijetí svátosti to vše překonalo. Byla to taková překrásná chvíle. Uvnitř mne se zapálil oheň. Byla to nádhera. Cítila jsem objetí, lásku, teplo, i přesto jaká v kapli byla zima. Ale také velkou sílu, že s Boží pomocí vše překonám. A dala jsem si předsevzetí, že si ten nádherný pocit zachovám až do konce života. Být s Bohem je přece tak úžasné. Nemohla jsem se nabažit přítomnosti Boží a doufala jsem, že to nikdy neskončí.
Když se teď dívám na svou cestu za Pánem a svůj křest, tak si říkám, že to byla zvláštní cesta. A udržet si bytí s Bohem je dost těžké mezi lidmi, kteří něco hledají, ale striktně odmítají Boha. V nevěřícím prostředí je mnohdy těžké udržovat živou viru. Neboť plno lidi potírá všechny hodnoty, které vyznáváte.
Po křtu už nebyla žádná výuka a prohlubování víry. A my jsme tolik toužily si stále připomínat tu chvíli, kdy jsme byly v Boží přítomnosti. Avšak začal nás pohlcovat stereotyp a také studijní i pracovní povinnosti. Touha po setkání s Bohem a lidmi, kteří chtějí to samé, mě dovedla k cestě na charismatickou konferenci v Českých Budějovicích. Ta atmosféra byla neuvěřitelná. Zde jsme s kamarádkou nalezly to, po čem jsme tak moc toužily. Společenství, které nám bylo blízké svou spiritualitou, svou atmosférou, společné modlitby, kdy se velká hala sborově modlila. Tehdy jsme si řekly, že chceme následovat Krista a nechceme jen zabřednout do nedělní návštěvy kostela, ale plně fungovat ve farnosti.
Stereotyp nás však dostihl. Ale i osobní prohry a špatná rozhodnutí, mají za následek, že nyní neprožívám plnohodnotně setkání s Kristem. Nedodržela jsem své předsevzetí. Cítím to jako své selhání a vlastní prohru. Je mnoho důvodů, proč jsem nevytrvala v boji zůstat s Kristem. Prvním z nich mohlo být, že zemřel starý pan farář a sestry byly přestěhovány do Prahy. Společenství ve vsi zaniklo. Farnosti byly sloučeny v jednu velikou. Vystřídali se dva faráři, kteří měli a mají problémy sami se sebou a další starosti s tak velikou farností už nezvládali. Nynější administrátor má svoje vyvolené a své zdravotní problémy. Farnost funguje navenek vcelku dobře. Bohužel nefunguje náboženství, aby upevňovalo víru lidí. Hlavně nově pokřtěných, nikdo vám nepodal pomocnou ruku. Vlastně nikdo nepřikládal do ohně v mém srdci. Ve farnosti nebylo duchovní doprovázení, a tak člověk hledal pomoc někde jinde nebo od víry odpadl.
Křest mi ale také ukázal, že nemusím jen rodiče poslouchat, ale že jsou i jiné hodnoty, pro které se mohu sama rozhodnout. Avšak zachovávat některé hodnoty v době, kdy člověk hledá budoucího partnera pro život a založení rodiny, je mnohdy těžké. Někteří lidé se nikdy nesmíří s tím, že máte jiný pohled na svět. Ztráta dlouholetého vztahu a špatně prožitá duchovní obnova, narušila mé soužití s Bohem natolik, že jsem chtěla odejít z církve. Tehdy jsem se modlila a myslela na to, proč Boha neslyším. Proč se to všechno muselo stát. Cítila jsem se sama. Měla jsem problém vidět Krista v druhých. Nedokázala jsem Boha milovat. Tehdy jsem cítila křest jako vězení ve společenství, kde se necítím dobře. Křest, který pro mě tolik znamenal, byl nyní jako závaží. Pak přišla světlejší chvilka, podala jsem přihlášku na KTF. S jiskřičkou naděje jsem si říkala, zde se to zlepší. Tady pochopím některé zákonitosti církve a potkám nové lidi a nová společenství. V prvním ročníku jsem prodělala krizi víry, bylo to zdolávání nejvyšší hory světa. Stále více jsem cítila, že nechci být v církvi a plamen založený v mém srdci skoro vyhasl. Cítila jsem se křtem připoutána a bez možnosti úniku. Skrze svátost smíření mě Pán opět oslovil.
Pokud shrnu vše, co pro mě dnes znamená můj křest, odpovím, že křest je naděje. Vím, že už asi nikdy neprožiji tak krásnou chvíli v Boží přítomnosti jako při křtu. Ale v Jeho přítomnosti je mi dobře. Pochopila jsem, že je nutné vyznávat a chválit Boha. Je dobré udržovat rozhovor s Bohem, tak jako komunikuji s každým jiným člověkem. Chtěla bych se přidržet za jednou rukou Otce a druhou rukou se přidržovat Panny Marie. A společně jít za Kristem. Už chápu, že některá rozhodnutí bolí, ale stojí za to vytrvat. Stojí za to se modlit, milovat a doufat v Boha. Už vím, že Bůh je se mnou, i když je to někdy dost složité pochopit. Ráda bych po studiu, a pokud o to bude v naší farnosti zájem, založila nějaký kroužek či spolek lidi, kteří budou mít stejný zájem. Ať už výuku náboženství nebo jen rozdávat horlivost pro Krista. Vždyť máme mnoho nově pokřtěných, kteří přijali svátost křtu i ostatní svátosti, ale do společenství už nepřicházejí. Krize víry mi možná ukázala, kde je mé místo a kde je potřeba hlásat radostnou zvěst.
