Následující řádky jsou ze seminárních prací studentů KTF UK. Přinášejí různá svědectví o křtu: ať už z pohledu křtu v dětství nebo po vědomém obrácení ve věku, když už člověk život rozumově prožívá. Je zajímavé, že každého oslovuje trochu něco jiného. Pro každého má Pán připravenou jinou cestu. Všemi příběhy se však prolíná skutečnost, že nás nejvíce zasahuje Boží Radost a Láska – opravdová, která se dotkne našeho srdce. Musíme být stále vnímaví ke skutečnosti, že jsme Boha stáli mnoho (dal za nás svého Syna), než abychom mu byli lhostejní.
Cesta uzdravení
Opravdové naplnění lze najít jen u Boha
Křest považuji za nejdůležitější okamžik z celého svého života. Jsem konvertita, křtěný relativně nedávno o velikonoční vigilii v roce 2010. Křest pro můj osobní život představoval velikou událost, které předcházelo obrácení a s ním spojené uzdravení od velkých osobních problémů.
… zobrazit více
Křtem se mění vše
Mohu se vždy o Někoho opřít
Na svůj křest vzpomínám v různých obdobích svého života různě. Odehrál se na konci srpna před třinácti lety. Nebyl ani uváděn do vztahu s Velikonočními událostmi a nebyla jsem na něj připravována v katechumenátu.
… zobrazit více
Důvěra v Boží pomoc
Ať se stane cokoli, bude to dobré řešení
Já, na rozdíl např. od svého manžela, jsem byla pokřtěna již jako třítýdenní miminko o svátku sv. Štěpána. Musela to tehdy být jistě velká rodinná událost, ale samozřejmě mně to tedy tou dobou určitě nic moc neříkalo.
… zobrazit více
Zvonek nezvoní a nezvoní
Cítila jsem objetí, lásku i teplo
Můj křest se odehrál 29. dubna 2001 v kapli sv. Václava v mé rodné vsi. Zde jsem zároveň přijala biřmování a také první svaté přijímáni. Je to téměř 10 let. Byla jsem pokřtěna krátce po svých 18. narozeninách.
… zobrazit více
Nový začátek
Změna životního stylu
Co pro mě znamená můj křest?
Že mohu chodit (a chodím) ke svátostem, že patřím k církvi, že patřím ke Kristu: To byla první odpověď, která mě napadla. Myšlenky, které mi přicházely, když jsem o tématu dál přemýšlela, bych shrnula asi takto:
… zobrazit více
Křest jako hra na klavír
Život bez Boha si nedovedu představit
Co pro mě znamená můj křest? Především veliký dar Božího milosrdenství. To, jak Bůh vstoupil do mého života a jak jej následně vedl, je tak podivuhodné, že když se dnes obracím zpátky, abych nad tím přemýšlel, vidím, že to byl doopravdy zázrak.
… zobrazit více
Znovuobjevování křtu
Ponoření do lásky Nejsvětější Trojice navěky
Vzhledem k tomu, že jsem byla pokřtěna již v dětství, se na svůj křest nepamatuji. Myslím, že jsem se nad tím spoustu let nezamýšlela. Chodila jsem pravidelně na nedělní bohoslužby, ale nic moc víc.
… zobrazit více
Hluboká orba
Bohatství živého společenství
Pokřtěna jsem byla ve vesnickém kostele, když mi bylo asi 6 týdnů. Naše rodina byla a je nepraktikující. Význam křtu jsem si začala uvědomovat až před několika lety.
… zobrazit více
Bůh existuje a má mě rád
Ideál nebo utopie
Na úvod se musím omluvit za to, že nedokážu popsat, co pro mne znamená můj křest, a přitom se vyhnout vyprávění o mé cestě k víře. Pokusím se to zkrátit a zjednodušit, ale vyhnout se tomu nejde.
… zobrazit více
Touha po svatém přijímání
Vědomé, svobodné a radostné rozhodnutí se pro Boha
Byla jsem pokřtěna spolu se svými bratry v době porevolučního nadšení na žádost svých rodičů. V té době mi bylo sedm let. Příprava nebyla téměř žádná, a proto jsem si ani moc neuvědomovala, co se děje.
… zobrazit více
Operace slepého střeva
Mezní životní situace mě donutila pokorně kleknout
Domnívám se, že odpověď na otázku významu přijetí svátosti křtu se mění v závislosti na životních podmínkách jedince i na jeho pokroku či stagnaci v duchovním rozvoji. Má odpověď se také bude lišit od úvahy člověka, který je křesťanem odjakživa.
… zobrazit více
Víra jako běh
Vytrvalost a touha dosáhnout víc
Mám-li si zvolit pro svoji písemnou práci nějakou zásadní životní událost a vyhodnotit ji, pak volím vstup do katechumenátu. Sám pocházím z rodiny, která se nijak nábožensky neprojevovala. Rodiče sice byli jako malí pokřtěni, ale to je vše.
… zobrazit více
Křest jako řeka mého života
Svět jinýma očima, vidím jiné detaily
V době, kdy jsem se narodila, byl křest vnímán jako něco, co patřilo k narození dítěte a jeho přijetí do rodiny, i když to v mém případě, stejně jako v mnoha jiných, neznamenalo další výchovu ve víře.
… zobrazit více
Znovuobjevení Krista
Skutečný luxus víra, naděje a láska
Pokřtěna jsem byla jako nemluvně 17. 1. 1965 v Praze. Bylo mi něco málo přes dva měsíce a o mém křtu rozhodli moji rodiče, potažmo spíše moje babičky. Obě byly věřící a pravidelně chodívaly do kostela.
… zobrazit více
Blízkost Krista
Trápila mě tvrdost mého srdce
Než se pokusím reflektovat svůj vlastní křest, rád bych se alespoň krátce poohlédl za některými okolnostmi, které tuto událost předcházely.
… zobrazit více
Strach z nicoty
Bůh, který naplňuje spravedlnost milosrdenstvím
Když začnu pěkně zostra, mohu říci, že křest je pro mě vším. Uvědomuji si klišé, které v tomto výroku lehce zaznívá, ale nemohu si pomoci.
… zobrazit více
Rámec matky Církve
Víra v dobro, zřeknutí se zla a následování toho, kdo je láska, pravda a život
Je mi 53 let. Mám dvě děti a manželka umřela letos v únoru. Pokřtěn jsem byl ihned po narození. Od narození jsme byli se sestrou, jež je starší, mamkou vedeni ke křesťanství.
… zobrazit více
Přebije všechny trumfy jediným gestem
Antikoncepce, potraty, druhé sňatky jsou jen druhotné
Na rozdíl od většiny křesťanů jsem byl pokřtěn jako dospělý a pro svůj křest jsem se mohl sám rozhodnout. Nemusím tedy ke svému křtu hledat cestu. Rozhodl jsem se sám a dobře vím proč.
… zobrazit více
Přehození výhybky
Stáli jsme Boha příliš mnoho na to, abychom mu byli lhostejní.
Vzhledem k tomu, že jsem konvertita a rozhodnutí o tom, zda budu pokřtěn, za mě neudělal někdo jiný, ale jen já sám, by možná nebylo marné toto zamyšlení rozšířit ještě o jednu doplňující otázku.
… zobrazit více
Hledala jsem nauku, dostala příběh
Bůh už pro mě není neurčitá vyšší pravda
Mám-li se upřímně zamyslet nad svým křtem a významem, jaký pro mne má, nevyhnu se vzpomínkám. Například na to, jak jsem ve svých čtrnácti letech, ještě v době reálného socialismu vyplňovala dotazníky a zvažovala, jestli by nebylo moudřejší křest zatajit.
… zobrazit více
Shromáždění pokrytců
Dokáže léčit bolavé vztahy s lidmi
Byla jsem pokřtěna do jednoho měsíce po svém narození. Na svůj křest si nepamatuji. Vzhledem k této skutečnosti se domnívám, že se obraz této události v mém životě utvářel na základě výpovědi a reakce mé rodiny a mého okolí.
… zobrazit více
Máš super kolo, můžu se svést?
Třeba se dočkáš, když se budeš snažit
Mám-li se zabývat osobní reflexí svého křtu, je zapotřebí si uvědomit, že se jedná o velice osobní až intimní záležitost mezi mnou a Bohem. Člověk, který není pokřtěn jako malé dítě, který si svůj křest nepamatuje jen z vyprávění nebo z fotografií, ale z autentického prožitku, tomu se křest trvale zapisuje do mysli.
… zobrazit více
Křest po mši
Cítil jsem tak živou a silnou přítomnost Boží
V rámci své osobní reflexe, co pro mne znamená přijetí svátosti křtu, bych chtěl uvést, že křest nebyl v mém životě zlomovým okamžikem, ale spíše součástí delšího procesu, který má více důležitých momentů.
… zobrazit více
Abba Otče
Bez přijetí křtu bych nebyl křesťanem
Mám-li (si) odpovědět na tuto pro křesťana klíčovou a niternou otázku, zdá se mi užitečné započít svou reflexi u vnějškových a dobových okolností mého křtu. Byl jsem pokřtěn jako třítýdenní nemluvně v roce 1963, jako prvorozený ze tří dětí.
… zobrazit více
Ochrana a jistota
Bylo mně nepokřtěných velice líto
První slova, která mě napadla hned, jak byla zadána otázka, jsou: ochrana, jistota. A co dál? To je přece tak jasné, že není, co psát. A pak za nějakou dobu najednou mnoho slov.
… zobrazit více
Život konvertity
Křest mi otevřel dveře Boží lásky
Křest je pro mne vyvrcholením lidského obrácení, a proto chci psát tuto práci o své konverzi. Před šesti lety (v r. 2002) mi byla udělena svátost křtu. Byla jsem již plnoletá a jako téměř každý mladý člověk jsem hledala a toužila po změně.
… zobrazit více
Jízdenka na cestě za Bohem
Řád, smysl a krása liturgie
Byla jsem pokřtěna až v dospělosti jako konvertitka dne 14. 4. 2001 v Praze v kostele sv. Cyrila a Metoděje. V den křtu jsem si asi ještě plně neuvědomovala význam svého rozhodnutí.
… zobrazit více
Velmi nenápadně
Znala jsem je, netušila jsem to
Jak popsat vlastní zkušenost s pastorační pomocí? A jak rozhodnout, zda lze tuto pomoc označit za pastorační? Za sebe mám pocit, že mě osobně pastorační vedení velmi chybí a asi vždy chybělo.
… zobrazit více
Pramen života
Budete pít z pramenů spásy
Život má svůj zdroj, řeka má svůj pramen. Křtem svatým mi Bůh otevřel přátelství, věčný život. Voda vyvěrá z nitra země, také v mém nitru vyvěrá Boží pramen života a přátelství s Bohem.
… zobrazit více
Etapy života
Brána k Ježíši
Odpověď na tuto otázku se asi u každého z nás mění dle životních etap i dle toho, jak jsme blízko ke Kristu. Proto bych tuto mou úvahu rozdělil na dvě roviny:
… zobrazit více
Co pro nás znamená náš křest
Při četbě seminárních prací jsem průběžně oslovil své známé, přátele, blízké a položil jim podobnou otázku. Myslím, že i následující řádky budou i pro Vás duchovním osvěžením a posilou na cestě k Radosti.
Dítě Boží
72-letá důchodkyně
Před 72 lety jsem se křtem stala dítětem Božím. Dítětem, které je odkázáno na pomoc, dítětem, které by se samo ve světě ztratilo. Mnohokrát jsem si myslela, že už jsem dospěla, že se o sebe dokážu postarat sama. A nebyly to lehké chvíle. Dokonce jsem měla pocit, že už mám i v duchovním životě nárok na důchod, a tak už se nemusím o nic snažit. Dnes vím, že i s vráskami ve tváři jsem tím Božím dítětem stále a bez nebeské pomoci je život těžký. Křtem jsem se stala též sestrou všech Božích dětí a jsem povinována udržovat tyto vztahy v pohodě a být ochotna pomoci tam, kde je třeba. S křtem jsem přijala i nauku církve a vím, že člověk byl stvořen k obrazu Boha. K obrazu Boha Stvořitele a mám se podílet na Jeho stvořitelském díle.
Není to lehký úkol, ale je krásný.
Překážka křtu
klinická psycholožka s 15letou psychoterapeutickou praxí
Po odchodu od bývalého manžela mě přítel přivedl do kostela, sehnal mi Bibli i krásné Bible pro děti a vodil mě do rodin mezi své křesťanské přátele. A já v sobě objevila víru z dětství od mé hluboce věřící babičky a bývalé řádové sestřičky, která mou babičku navštěvovala u nás doma a modlila se s ní. Blaženka mě zvala v době hluboké totality na faru a kreslily jsme, vyráběly zvonečky a tatínek mě varoval, ať nechodíme do kostela na půlnoční, protože tam hlídají tajní a zapisují si seznamy a nedostanu se pak na gympl. Tak jsem za Blaženkou chodila na faru tajně po večerech v době, kdy před kostelem nikdo nehlídkoval. Pak jsem se dostala na gympl a na vysokou školu a do kostela jsem roky nechodila. Když jsem se odstěhovala s dětmi od manžela na venkov, začala jsem pracovat v psychiatrické léčebně v tehdejším klášteře s charismatickým a hluboce věřícím primářem. Dodnes ve mně zůstává krásná vzpomínka na práci pod jeho vedením, kdy každá pacientka s ním chtěla osobně hovořit a on nedokázal odejít z práce dřív, než všem splnil svůj slib. Často jej sestřičky vyháněly večer domů, že už jej čeká doma manželka s večeří. Předal mi nejen dávku obrovské lidskosti a úcty, víry a pokory a hlavně nesouzení. On byl hluboce věřící člověk, já rozvádějící se žena s dvěma malými dětmi. Do kostela jsem chodila každou neděli a často i na ranní mši svatou. Nebyla jsem při narození pokřtěna. A tak jsem tehdy požádala jednoho mladého premonstráta, jestli by mě mohl pokřtít. O Bohu jsem nepochybovala. Jaké bylo mé zklamání, když mi řekl, že to vůbec není jednoduché, že to musí být dlouhá, aspoň roční průprava a že to není samozřejmost. Byla jsem rozčarovaná, zklamaná a dotčená. Tehdy do kostela chodilo ve všední dny jen několik starých lidí a já, přece si mě musel všimnout, tak o jakém prověřovaní a průpravě mluvil? Na mši svatou jsem do kláštera chodila dále a křest ve svém kostele jsem pustila z hlavy. Pak se u mě objevila malá skupina přátel z baptistické církve, někdo jim předal na mě kontakt, že jsem věřící doktorka. Oni právě chystali slavnostní křest a řekli mi, že mě moc rádi pokřtí. Tak jsem během měsíce byla ponořena do vody a přijala křest u baptistů. Samozřejmě jsem dále věřila ve stejného Boha a Ježíše Krista. S baptisty jsem se ale přestala scházet, jejich chování mi nevyhovovalo, vadila mi tehdy neustálá kritika katolíků a vměšování do mého osobního života. Po čase jsem se rozvedla a poznala svého nynějšího muže. Když jsme plánovali svatbu, znovu jsem se obrátila na premonstráty, protože manžel byl od narození pokřtěný katolík. Tentokrát jsme narazili na kněze, který nám pomohl hledat řešení, a já jsem konvertovala do katolické církve, ve které jsem fakticky byla už několik let, a po několikaměsíční přípravě jsme byli oddáni. Máme spolu dva syny, vychovali jsme dvě děti z prvního manželství a stále chodíme na nedělní mši svatou – již 26 let.
Mám dodnes vnitřní problém s katolickým obřadem křtu pro dospělé. Žádný člověk nemůže za to, že jej rodiče nenechali pokřtít. Když sám díky svým přátelům uvěří a jeho víra je natolik silná, že se obrátí na kněze a chce se nechat pokřtít, měl by být radostně přijat do církve a být pokřtěn. Ježíš též nelustroval a dlouze nepřipravoval lidi ke křtu, k jejich obrácení docházelo okamžitě. Anebo se mýlím?
