Pět praktických rad od Ignáce z Loyoly 1491-1556; šlechtic (Baskicko) – voják – raněný u Pamplony (20. května 1521) poutník na Montserrat – poustevník v Manrese – poutník do Svaté země – student ve Španělsku i Paříži – zakladatel jezuitského řádu a jeho první představený v Římě; blahořečen 1609; svatořečen 1622; památka: 31. srpna; patron vojáků, jezuitů a Baskicka; nejdůležitější spis: Duchovní cvičení; dále Deník a Vlastní životopis
Východisko a základ
„Člověk je stvořen, aby chválil Boha, našeho Pána, vzdával mu úctu a sloužil mu, a takto spasil svou duši. Ostatní věci na světě jsou stvořeny pro člověka, aby mu pomáhaly k dosažení cíle, pro který je stvořen. Z toho plyne, že je má člověk užívat natolik, nakolik mu k jeho cíli pomáhají, a natolik, že se jich musí zříci, nakolik mu v tom překážejí. Proto je nutné, abychom se vůči všem stvořeným věcem stali indiferentními ve všem, co je dovoleno svobodě našeho rozhodnutí a není jí zakázáno. A tak, co se nás týká, nemáme chtít více zdraví než nemoc, bohatství než chudobu, čest než potupu, dlouhý život než krátký; a stejně tak ve všech ostatních věcech, že si přejeme a volíme jedině to, co nám více napomáhá k cíli, pro který jsme stvořeni.“
Zpytování svědomí
Modlitba milující pozornosti nebo-li Examen, = naše hledání radosti. Obsahuje pět bodů: 1) Děkovat Bohu za přijatá dobrodiní. 2) Prosit o milost hříchy poznat a zbavit se jich. 3) Zpytování myšlenek, slov a skutků od hodiny vstávání až do přítomné chvíle. 4) Prosit Boha o odpuštění. 5) Předsevzetí. Otčenáš.
Duchovní cvičení – rozjímání
Přednášky jen podpůrné. Jde o vlastní práci: o vnitřní zakoušení. Bůh sám promlouvá v tichu. 4 týdny: 1) rozjímání o vlastních hříších – 2) o životě Krista až do Květné neděle – 3) o utrpení Krista – 4) o vzkříšení a nanebevstoupení. Pět hodinových rozjímání na předem stanovená témata denně. Využití představivosti a všech smyslů. Při tom všem sledování vnitřních pohybů – útěch a neútěch. — Vykonat exercicie např. před vstupem do manželství, před změnou zaměstnání atp.
Rozlišování duchů
K tomu, kdo je ponořen v těžkých hříších, promlouvá zlý duch slovy o pokoji, zatímco Hospodin burcujícím hlasem znepokojení. U těch, kdo kráčejí ke svatosti je to naopak. Útěcha a neútěcha: A) V době neútěchy nedělat nikdy žádnou změnu; B) V době neútěchy neochabovat v činnosti; C) Tři strategie nepřítele: c1) chová se jako „hysterická žena“; c2) jako „nepravý milenec“ c3) jako „velitel“
Správná volba
Volit nejprve cíl (služba Bohu), pak prostředky (manželství, majetek, řeholní život, chudoba). Volba se koná jen o věcech, které jsou indiferentní nebo dobré. Volba se koná jen o věcech změnitelných (nemůže ji konat kněz o
svém kněžství a manžel o svém manželství.) Základem správné volby je uspořádání náklonností (podle východiska a základu). Vykonal-li někdo náležitě a řádně volbu, která patří k volbě změnitelné a nepřiklonil se při tom
k tělu nebo světu, není žádného důvodu konat volbu novou. Ať se v ní, jak jen může, více zdokonaluje. Rady k vykonání dobré volby: a) Jednat tak, jak bych v dané věci radil docela cizímu člověku, pokud bych ho chtěl vést blíž k Bohu. b) Jak bych si přál jednat, kdybych na svůj uplynulý život hleděl ze smrtelné postele. c) Jak bych si přál jednat, pokud pohlédnu na svůj život z perspektivy soudného dne.
