Jedné noci se mi zdál sen. Kráčel jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily mému Pánu. Když se mi zjevil poslední obraz, ohlédl jsem se za sebe a jaké bylo moje překvapení! Vidím, že nejednou se v písku objevují jen jedny stopy. A bývalo to právě v těch nejtěžších obdobích mého života.
Dlouho mi to nedávalo pokoj, až jsem se v rozpacích obrátil k mému Pánu: „Pane, když jsem se vydal následovat Tě, slíbil jsi, že celou cestu půjdeš se mnou a budeš ke mně promlouvat. Ale viděl jsem, že v těch nejsmutnějších chvílích mého života se v písku objevují jen jedny stopy. Vskutku nechápu, jak jsi mne mohl nechat samotnou, když jsem Tě nejvíc potřeboval.“
On zašeptal: „Dítě moje drahé, mám tě rád a nikdy tě nenechám samotného, nikdy, ani když tíha života dolehne a osud tě bude zkoušet. Ty jedny stopy, které jsi viděl, tam zůstaly právě z těch chvil, kdy jsem tě nesl na svých ramenou.“
(z knihy Stopy v písku, autor: M. Powersová):
